Kdy dávat dítěti kapesné a kdy mu koupit první peněženku

Kapesné začíná dávat smysl ve chvíli, kdy dítě umí sečíst pár mincí a chápe, že utracené peníze už nemá. U většiny dětí to přijde mezi šestým a sedmým rokem, tedy kolem nástupu do školy. První peněženku pořiďte až s prvním nákupem, který dítě zaplatí samo. Dřív je to hračka, potom nástroj.

Níže je postup v pořadí, v jakém ho většina rodin potřebuje: od ověření, že je dítě připravené, přes pravidla a částku až po situace, kdy se něco pokazí.

Nejdřív ověřte, jestli dítě peníze chápe

Věk je jen vodítko. Důležitější je, jestli dítě pozná, že dvacetikoruna má větší hodnotu než pětikoruna, i když je pětikorun víc kusů. Zkuste to doma při hře na obchod: dejte mu několik mincí a nechte ho „koupit“ dvě věci s cenovkou.

Když se dítě ptá, proč si něco nemůže koupit hned, nebo samo navrhuje, že si na hračku našetří, je připravené. Pokud mince bere jen jako lesklé předměty, počkejte pár měsíců a hru zopakujte.

Domluvte pravidla dřív než první mince

Kapesné funguje, když je předvídatelné. Než ho poprvé vyplatíte, řekněte dítěti tři věci: kdy peníze dostane, na co jsou určené a co platíte dál vy.

• Den výplaty, například každou neděli po obědě.
• Na co kapesné slouží: sladkosti, drobné hračky, samolepky. Svačina a školní pomůcky zůstávají na rodičích.
• Jestli kapesné závisí na domácích povinnostech. Mnoho rodin je odděluje, aby dítě nepomáhalo jen za peníze.

Pravidla stačí ústně. Starší dítě ocení, když si je samo zapíše na papír na lednici.

Částka podle toho, co má z kapesného platit

Pevná správná suma neexistuje. Rozumný postup je sečíst, kolik dítě za týden „projí“ na drobnostech, které by stejně dostalo, a tu částku mu svěřit. Prvňák tak hospodaří s pár desítkami korun týdně, desetileté dítě s větší sumou, protože z ní platí i kino s kamarády.

Ilustrační příklad: když dítěti obvykle kupujete jednu malou sladkost za patnáct korun dvakrát týdně, začněte na třiceti korunách týdně a sladkosti už samostatně nekupujte. Dítě tak poprvé rozhoduje, jestli si koupí dvě malé, nebo jednu větší.

Částku zvedejte spolu s tím, co má dítě z kapesného hradit, ne automaticky s narozeninami.

Peněženka přijde s prvním samostatným nákupem

Dokud peníze leží v kasičce, peněženku nepotřebujete. Jakmile dítě jde poprvé samo do pekárny nebo s vámi na trh a platí, pořiďte mu ji. Hodí se jednoduchá, s přihrádkou na mince na zip a bez spousty kapes na karty. Ty malé dítě jen mate.

Naučte ho, kam ji nosí (do vnitřní kapsy batohu, ne do zadní kapsy kalhot) a že ji po nákupu hned zavře. Na první cesty stačí jen ta částka, kterou má utratit.

Mladší dítě týdně, starší měsíčně

Pro šestileté dítě je měsíc nekonečně dlouhý. Když dostane peníze jednou za čtyři týdny, buď je utratí hned, nebo zapomene, že je má. Týdenní výplata mu dává rytmus, který zvládne.

Kolem desátého roku můžete přejít na měsíční kapesné. Dítě se tím učí rozvrhnout větší částku a odložit nákup na konec měsíce. Spolu s tím přichází čas na první dětský účet s kartou, pokud o něj stojíte; podmínky dětských účtů se liší, proto si je ověřte přímo u konkrétní nabídky.

Když dítě utratí všechno první den

Stane se to skoro jistě a je to v pořádku. Nejcennější lekce o penězích je zjištění, že na zmrzlinu ve čtvrtek už nezbylo, protože v neděli padlo všechno na samolepky.

Nedoplácejte. Pokud dítěti peníze přidáte, naučí se, že rozpočet neplatí. Místo výčitek se ho klidně zeptejte, co by příště udělalo jinak.

Pomoct může jednoduchý trik: rozdělte kapesné do dvou obálek nebo dvou přihrádek peněženky, jednu na hned a jednu na šetření. Když si dítě později samo všimne, že ve druhé obálce přibývá, motivuje ho to víc než jakékoli vysvětlování. Půjčky dopředu dávejte jen výjimečně a s jasným vrácením z příští výplaty, aby dítě zažilo, jak se dluh splácí.

Zdroje

• Ministerstvo financí ČR, Národní strategie finančního vzdělávání
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, standard finanční gramotnosti